Podílové fondy patří v Česku mezi nejoblíbenější investiční nástroje. Jsou totiž velmi jednoduché. Stačí vložit peníze do fondu a ostatní zařídí jeho správci. Ti za peníze investorů nakupují například akcie nebo dluhopisy. Bohužel za pohodlí se platí a podílové fondy nejsou výjimkou.
Výnosnost versus poplatky
Výkonnost fondů je výrazně ovlivněna rizikem, které investor podstupuje. Pokud patříte mezi konzervativní investory a nechcete riskovat, pravděpodobně skončíte u dluhopisových fondů nebo u fondů peněžního trhu. Vyšší výnos (ale také vyšší riziko) představují fondy smíšené a akciové.
Fondy peněžního trhu s minimálním rizikem vydělají asi 1-2 %. Výkonnost nad 2 % bývá výsadou těch nejúspěšnějších fondů. Vyšší zisk je typický pro dluhopisové a zajištěné fondy, kde můžete očekávat roční zhodnocení kolem 3 %. Nejúspěšnější dluhopisové fondy mohou překonat hranici 7 %.
Smíšené fondy vydělávají až 10 % ročně, ovšem obvykle zisk nepřesahuje 5 %. Nejlepší akciové fondy se mohou pochlubit úspěšností přes 15 % ročně, ovšem většina akciových fondů nemá dlouhodobou výkonnost nad 8 % ročně.
Podílové fondy a poplatky
Poplatek za správu fondu (kolem 1 %) bývá zahrnutý v údaji o výnosnosti fondu. Co ovšem v očekávaném zisku zahrnuto není, to je poplatek za vklad nebo výkonnostní poplatek. Ještě nedávno bylo běžné, že za každý vklad do podílového fondu se platil poplatek kolem 3 %. Pro konzervativní fondy (dluhopisové, peněžního trhu…) byl poplatek vždy nižší (1-3 %), zatímco progresivní fondy si účtovaly až 5 %. Nyní se od poplatků za vklad upouští nebo se výrazně snižují. Naproti tomu se stává standardem takzvaný výkonnostní poplatek (běžně kolem 10 %), který se odečítá z dosaženého zisku.
Celková nákladovost investičního fondu bývá různá, ale reálně se pohybuje kolem 2-3 % ročně. K tomu připočítejte případný poplatek za vklad nebo poplatek za vystoupení z fondu. Ve výsledku mohou být i ziskové fondy kvůli poplatkům po prvním roce nevýhodné, takže je nezbytné investovat na delší dobu, nebo najít lepší fond.
